Home

Ano, šéfe! V (9)

Na sídlišti v Mostě, v přízemí jednoho komplexu, se potápí jedna Ponorka. Tedy restaurace, kam se v dalším pokračování pořadu vydal primácký šéf. A opět ho nečekala vůbec snadná práce. Most se totiž mění, z čehož se restaurace nemůže radovat. Majitel Marcel Oktábec ale stále věří, že zde může podnikat. Jen mu to v současné době tolik nejde. A tak si na pomoc do restaurace zavolá šéfa.

Marcel působí smutně, neusmívá se, neprojevuje emoce. A to je jeho chyba. Mladé servírky si v restauraci dělají, co chtějí, mračí se na hosty a dávají jasně najevo, že je to nebaví. A že je majitel sleduje kamerou? To jim je úplně jedno, respekt k němu zcela postrádají. A to je také jedna velká chyba.

Tou další je kvalita jídel, podle šéfa katastrofální. Těsně před natáčením pořadu ale přijde do restaurace nová kuchařka, která si přinese dobrou náladu, elán a odhodlání. A to se jen tak nevidí. Zajímavý je také interiér restaurace, ve které visí kde co, což v průběhu pořadu šéf nařídí sundat. Jaká tedy byla jeho první zkušenost v Ponorce? Smažená trojka Ponorka nebo Saint-Tropez. To jsou jídla, která rozhodně musí zkusit. Reakce ale moc kladná není: „V zemi, kde z potravinářských produktů jsou nejodpornější sejry, se na každou porci dává tuna sýra.“

Nová kuchařka se ale hájí, že připravuje jen to, co je v jídelníčku a sama ještě na nových jídlech neměla čas zapracovat. V katastrofálním stavu je také kuchyně, v ještě větším její vybavení. „Dvě stě let starý mrazáky, to jsem zvědavej na to, jaký má majitel auto,“ říkal šéf. A měl pravdu, majitel jezdí po městě v mercedesech, mimo něj ve ferrari.

Pan Oktábec totiž nepodniká jen v restauraci, ale i v řadě dalších oblastí. Vlastní a pronajímá herny, pronajímá tržnici. Podle svých slov má ale největší vztah k Ponorce a potopit ji nechce. I proto dá na šéfovy rady a do kuchyně nakoupí nejmodernější sporáky. Iniciativní je i nová kuchařka, která připraví arabský humus, steak z panenky a jahodové mascarpone. I když to sice není to nejlepší, co šéf jedl, pochválil jí. Stále ale v restauraci chybí radost a emoce.

Sám pak ukáže, jak se dá ušetřit na kuřeti a předvede pár dobrých jídel. Když na řadu přišel zátěžový test, v Ponorce měli co dělat, lidem ale chutnalo a mělo to kvalitu. Teď je ještě nutné objektivně nacenit jídla, tedy zdražit. A také přitvrdit na personál. „Jsem neskutečně šťastnej,“ řekl majitel po zátěžovém dni, který se povedl. Jenže další den v Ponorce opět chybí energie, došla jídla a jídelní lístek je podle nápisu v rekonstrukci. A to se šéfovi nelíbí, lepší by bylo restauraci na tři dny zavřít. Když to pak majitel oznámí servírkám, ty ho více méně ignorují. „Jestli máte to sebevědomí poslat to všechno do kytek, tak to udělejte, ale není to fér,“ nabádal je Pohlreich.

Když se na místo činu vrátí, sám neví, co si myslet. Jídlo mu chutná, emoce ale pořád nějak postrádá. Usoudil ale, že už to bylo i daleko horší a tak Most opouští s vědomím, že dal Ponorce jednu hvězdičku.

Hláška epizody:

„Když nevíš co, tak tam strouhneš sejra, nakrájíš to na nudličky, zaliješ to sójovkou nebo to namočíš do friťáku, anebo to rozmlátíš na kaši a vysušíš do bezvědomí. To máme čtyři trumfy – všechno funguje!“
Ano, šéfe! V (9)

Reklama