Home

Ano, šéfe! V (8)

Hodně zajímavý příběh se odehrál v malebné vesničce Slunečná, která leží jen kousek od České lípy, kam zavály další kroky primáckého šéfa. Toho si na pomoc zavolal pan Rostislav Bachman, v té době zoufalý kuchař a majitel restaurantu Georgia.

Proč zvolil na vesnici a v takovéto krajině zrovna tento název? Má to svou logiku. Deset let vařil na jihu Ameriky, a když se pak do Česka vrátil, chtěl pokračovat v tom, co se naučil. Jenže na steaky a podobná jídla moc lidí nenalákal, i když ukázal, že vařit rozhodně umí. Jenže problém je jinde, lidé tady chtějí něco jiného.

Spousta lidí si tak řekla, proč Rostislav vlastně do Čech přijel. Jenže on měl velký důvod. V USA byl daleko od své malé dcerky, s jejíž matkou už ale nebyl. A tak se vrátil domů, chtěl jí být blíž. Jenže pak nastala paradoxní situace, jeho bývalá partnerka si našla přítele a i s dcerou odjela 400 kilometrů daleko.

Rostislav sám nezůstal, našel si novou přítelkyni a má i druhou dceru. Na tu však nemá moc času, od rána do večera, den co den, je totiž zavřený ve svém podniku, se kterým mu navíc finančně pomáhá partnerka, zdravotní sestra. Pan Rostislav do restaurace nalil přes dva miliony, ale končit ještě nechce. A tak nastupuje šéf.

Ten se jako první vydal na ochutnávku. Jenže už při pohledu na jídelní lístek zjistil, že tam je spousta jídel navíc, ty jsou navíc nevyrovnaná. Některé chutná dobře, jiné se moc nedá jíst. Šéfovi chutná dršťková, pochválí i žebra, chalupářská směs ho neurazí, ale není to nic moc. Co se mu ale nelíbí, to je pokus o český dezert s italskými noky a mákem. A šéf narazí i na další problém. Když do restaurace přijde třeba dvacet hostů, Rosťa nestíhá, jeho kuchyně je hrozně malá, on je navíc nervózní a výbušný. To se ale tak často nestává, do restaurace mu moc lidí nechodí. Lidé prý nechodí ani do restaurace na náměstí v České Lípě, co by je pak mělo nalákat sem? „Restaurace, aby mohla fungovat v takovéhle lokalitě, tak to musí být totální bomba,“ má jasno šéf.

Ten by jako první začal se změnou názvu, ne restaurant, ale na hospůdku. Také navrhuje jiné nápisy na tabuli, aby se zde projíždějící auta zkrátka zastavila. Dalším bodem je otevírací doba. Ačkoliv Rosťa vaří na menu tři polévky, je rád i za dva hosty. A tak nakonec poslechne šéfovu radu a otvíračku posouvá na 16 hodin. V restauraci se tak tolik nezřídí a navíc má čas na sebe a na své blízké. „Vař normálně po sousedsku,“ vybídl šéf kuchaře, kterého do pořadu přihlásil kamarád. Na oplátku mu tři dny v kuchyni umýval nádobí.

Na zátěžový test se hospoda naplnila, šéf si přivezl i své nože. A pan Bachman ho překvapil živým pěveckým vystoupením s Armstrongovým songem. Jenže v kuchyni to pak trochu skřípalo a Rosťovi ujely nervy. I proto pak šéf vyzkouší jeho nervy coby nevděčný a nepříjemný host.

Pozitivem je, že Rostislav poslouchá všechny rady a chce se z nich pučit. Než se šéf vrátí, má najít někoho na nádobí, zlehčit menu a nastavit nové ceny. A taky si od všeho odpočinout. Rosťa poslouchá, a když štáb přijíždí znovu, je veselý, plný energie, obohacený o nové poznatky v kuchyni. I proto ho šéf pochválí a udělí jeho podniku jednu hvězdičku.

Hláška epizody

„Chudák chlap, měl v Americe barák, loď, přijel sem a je vyhořelej jak Říšskej sněm, mrtvej, bez nápadu.“
Ano, šéfe! V (8)

Reklama